Kdo jsem?

Jsem dcera. Jsem malá holka.

Jo, tohle už vím dávno. Na svoje dětství ráda vzpomínám a i když jsem občas sama se sebou nespokojená a chtěla bych svým drahým rodičům leccos vytknout, tak vím, že to tehdy dělali jak nejlíp uměli. Cítím hlubokou pokoru a vděk, že zrovna oni mě vedli mým dětstvím. A děkuji své mamince, že mi je dodnes velikou oporou a kamarádkou.

Ale kdo ještě jsem? Taky máte někdy pocit, že to nevíte? Já si tuhle otázku kladu poslední dobou stále častěji. Dříve by mě to asi ani nenapadlo. Ale život mi posílá do cesty úžasné situace a já se jim pomalinku učím naslouchat.

Jsem maminka 3 kluků. Jsem věčná studentka ve škole života.

Moje cesta za odpovědí  na otázku „kdo vlastně jsem?“ začala v okamžiku, kdy se mi narodily děti. Své děti miluji nade vše. Projasňují mi dny svým smíchem a hrou. Děti, dušičky prosté, jsou ale i  velkými učiteli. Naučily mě o životě víc než jsem se naučila za celé dlouhé roky svého studia. Někdy to moje „učení“ docela bolelo. Třeba kojení. Moje představa byla max do roka a pak šlus. Hahaha… Nebo společné spaní v posteli. Ne vždy jsme měli na růžích ustláno, ale všechny tyto změny jsem s pokorou přijala a žije se nám většinou krásně.

Někdy to „učení“ našich dětí ale stále ještě bolí. Třeba se stanovením hranic. Uvědomováním si sebe sama.

A tak ke mě celkem nedávno také přišlo zjištění že:

Jsem žena. Jsem manželka. Jsem milenka.

Tak jasně. Dle měřítek tohoto světa „jsem normální“. Našla jsem si hodného muže, vdala se a založila rodinu a mám krásné a zdravé děti… Vypadá to jako idyla, ale i na tomto poli zažívám stále nové aha momenty. Nějakou dobu měly totiž moje „jsem žena, manželka a milenka“ dovolenou. A z dovolené se člověk těžko vrací, že? Velikou výhodou je, že po této cestě nekráčím sama, ale se svéráznou podporou mého drahého muže. K uvědomění těchto „jsem“ mi hodně pomohl také fotoaparát a léčivý účinek vlastních fotografií.

A při té jízdě životem mi současně docvakla i jiná důležitá věc! Došlo mi, že jsem asi vystudovala špatnou vysokou školu a že mě moje dosavadní práce nenaplňuje. A to teprve nastal mazec…

Odhodlala jsem se k odvážnému kroku dát výpověď v práci a hledat, co bych vlastně v životě mohla dělat. Nějakou dobu mě ovládal strach a pocit, že nejsem dost dobrá, abych mohla být lidem nějak prospěšná. A tak jsem hledala, modlila se, meditovala, přemýšlela… Co je to moje poslání? Co je ta moje vášeň? Osud mi přihrál do cesty Lucku a já propadla vášni focení ženské krásy. Pokud Vás zajímají podrobnosti, tak se je dočtete v mém příběhu. Každopádně mi vyplynulo životní zjištění:

Jsem fotografka.

S tím přišlo i uvědomění, že jen já sama musím převzít odpovědnost za svůj život a žít ho tak, abych byla spokojená.

 Jsem autorka svého života.

A jsem zvědavá, která další „jsem“ mi život ještě nachystá..

A kdo jste Vy?

Ráda Vám také pomůžu pomocí svého fotoaparátu zjistit, kdo jste, najít Vaši vnitřní krásu a doprovodit Vás na cestě k Vaší vědomé kráse. Stačí mi napsat sem.

Jako vášnivá fotografka ženské krásy následuji své srdce a pomáhám ženám svým uměním odhalit jejich vlastní krásu, jakož i zasívat v nich semínko sebelásky a sebepřijetí. Tím jim krůček po krůčku ukazuji cestu k lepšímu životu a ony se na ni rády vydávají. Napsala jsem eBook 8 triků, díky nimž se budete na fotkách samy sobě líbit
Komentáře
  1. Anička napsal:

    Jsem ta, která čte tvůj článek a vidí velkou podobnost s vlastním bytím. Moc krásně napsané! 🙂

  2. Majka napsal:

    Super článok, veľmi pravdivý a podobný môjmu životu 🙂

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.