Sebeláskové focení na vlastní kůži

aneb co nás ve škole nenaučili..

 

Milé ženy,

cítím potřebu vám dát nahlédnout do mého niterného procesu a uvědomění z něj. Byl to pro mě tak obrovský AHA moment, že si ho prostě nemůžu nechat jen pro sebe, tím spíš, že souvisí i s vámi, mými drahými klientkami.

Několikrát jsem zažila focení z druhé strany objektivu. Pokaždé to pro mě bylo doslova přelomové. Poprvé to bylo s mojí kamarádkou Viky, se kterou jsme se vzájemně fotily. Podruhé boudoir s Lucií Schweinerovou. Potřetí s mou klientkou Irenou Galadwen, kterou focení taky moc baví a která mě naprosto nečekaně a bez přípravy provedla sebeláskovou terapií a já jsem na vlastní kůži zažila, jaké to je zastavit se a jen tak být, vnímat to propojení sama se sebou a cítit lásku ke všemu a ke všem.

A teď se usmívám při pomyšlení na ty synchronicity, které nás dovedly až do kouzelného lesa plného rozkvetlých kytiček. 

Ono takhle, když to mám dát do slov, tak to zní strašně otřepaně. Pro mě to byl ale tak silný moment, že na to prostě běžná slova nestačí.

Vznikla pro mě nezapomenutelná památka na můj prožitek. Zároveň mám kotvu, která mě vždy připomene důležitost sama sebe, zastavení se a procítění té magické energie, kterou máme všichni k dispozici, jen jsme ji už přestali cítit.

Ten prožitek je připomínkou jediného, co máme stále při sobě – dech a přítomný okamžik. A když si toto budeme neustále uvědomovat, tak nás už nic nerozhází. Pokud ano, tak je to jen nějaké bahýnko, ve kterém je ukrytá další perla.

A s vámi, mé milé ženy, to opravdu souvisí. Vnímám, že tohle se prostě musí šířit dál! Že naše výkonově zaměřená společnost potřebuje silné a svobodné ženy, jen my ji můžeme proměnit tím, že proměníme samy sebe. A také cítím, že potřebujeme vnitřně posílit, jak já říkám – odstrachovat se. Být samy sebou a šířit to dál.

Jsi na řadě, milá ženo. Vezmu tě za ruku a povedu tě – k sobě samé.